Duben 2013

Přátelství

30. dubna 2013 v 20:34 | Franch |  Já a lidi kolem mne
Abych řekla pravdu, snažím se být převážně optimistickým človíčkem, ale někdy to prostě nejde. Sice musím uznat, že dneska zrovna není ten den... Jsou dny kdy bych se nejraději někam schovala. Fajn, vím kam bych jsem se chtěla skrýt před světěm- do obětí onoho člověka, ale to nejde- tedy chci říct, než bych jsem se dostala na ono místo tak by byla půlnoc- při dobré vůli. Ale dneska se držím ještě na nohou- i když jen tak tak. Dneska jdu za kostelem a najednou mě chytne taková bolest do kolene! Naštěstí jsem po 100 metrech kulhání nohu zase rozchodila. Fakt netuším co to měla jako znamenat. Že mě bolí kolena tak to už občas beru za fakt, ale takto? Aneb že já kdy sedala na koně! Ale to jsem trochu odeběhla od tématu článku. Téma/ nadpis je Přátelství. Já jsem osoba, která zrovna za život potkala docela zatím dost lidí, a to jen díky tomu, že jsem byla už na 4 školách, několika táborech a vůbec. Já osobně většinou měla na lidi špatný nadhled, už od okamžiku co jsem nějaké potkala. V nové třídě jsem se první den dala ke skupince holek, které jak se pak ukázalo jsou fyflenky a nevím co všechno. Prostě si s nimi nerozumím! Toto se mi stávalo, už od 5 třídy základní školy, když jsem odcházela do jiné základky. Mám třeba kamarádku, už od dětství, ale každý má své chyby a i ona. Když je ve městě mezi lidmy chová se úplně jinak, než když jsme sami jen mi dvě na vesnici. Pak také mívám poslední dobou pocit, že mé dvě velice, velice dobré kamarádky bydlí jako naschvál daleko. I když musím uznat, že není zas takový problém se tam dostat. Osobně bych řekla, že já mám smůlu na lidi. Když už se s někým začnu bavit, tak se z něho vyklube někdo úplně jiný. Nebo pro změnu je pro mne velice dobrým přítelem/přítelkyní, ale bydlí si někde v Tramtárii a já se tam nemůžu dostat každý výkend. To je zákon schválnosti! A to souvisí lehce i s mím snad největším problémem ve vztazích obecně a to je VŽDYCKY dálka!!! Zvláštní jak člověka může trápit jednotka délky. Ale teď to zobecním. Určitě každá (každý?) z vás má někakou dobrou kamarádku, dobrého přítele (kamaráda). Je to fajn. A ještě víc je fajn mít někoho komu se můžete svěřit naprosto s čímkoliv! To dokážu u pár osob, ale jak říkám bydlí daleko- nebo spíš já bydlim daleko. Je vždycky dobré mít několik kamarádek ve třídě, ale vždycky se mezi nimy najde jedna, ke které cítíte víc. Prostě na ní nedáte dopustit, jste spolu ve skupinách, sedíte spolu v lavicích a po škole se třeba scházíte v knihovně, nebo jdete do kina, nebo u sebe třeba spíte. Ale také zase bolí když se člověk pohádá se svým kamarádem. Díky jedné takové hádce, jsem já potkala ty dvě velice dobré holky o kterých jsem si to možná nemyslela. Uznávám, že je fajn mít přítele- jako myslím teď kluka, ale někteří lidé kvůli němu zanedbávají své kamarády. Jeden z důvodů vzniku hádek. Podívejme se, vždyť kamarádky tu byli před tím klukem a pokud jsou to dobré kamarádky, tak tu budou i tehdy pokud tu nebude on. Některá přátelství vydrží na celý život, některá na celou dobu školy, některá třeba jenom pár let. Naši rodiče měli v našem věku spoustu přátel, ale dnes se s nimi už třeba nevýdají a nebavý se s nimi moc. Místo nich mají přátele, kteří se objevili až když byli dospělí. ale podle mne se na ty dětská přátelství nikdy nezapomíná a obzvláště na ta dobrá. A pokud je přátelské pouto silné, může to co bylo dříve pokračovat i v dospělosti. Jaká náhoda, že toto dopisuji a zrovna mi napíše jeden z těch tří lidí, kvůli kterým vedu všechny ty sociální sítě.. Usmívající se

A co vy a přátelství? Kolik jste měli BFF? A máte těď nějakou? Nebo se kamarádíte spíše s kluky?

Tímto bych také chtěla poděkovat Andree a Anně, že jsou tak skvělé kamarádky- na které je vždycky spolehnutí! Poté ještě mé BFF, kterou znám už od 4 let! A také jednomu Anonymnímu človíčkovy- kterými právě teď napsal, motá mi hlavu a já ho zase nechápu! Smějící se

Díky za to že jste!!

Franch


Dovoluji si vložit fotku z letošního roku ze zimi. Já s mojí BFF :)



A dovoluji si vložit i písničku- mám jí hrozně moc ráda a je hrozně hezká. A tak trochu tématická k mému článku a možná i trochu k mému životu..

Proč zrovna já?

28. dubna 2013 v 10:56 | Franch |  Témata týdne
Téma týdne: 22.4.- 28.4. 2013
Téma: Proč zrovna já?

Četla jsem za tento týden, už několik článku na toto téma. Upřímě mi tohle téma příjde trochu divný, ale abych řekla pravdu tak já sama tuto větu používám dnes a denně. Například jdem po školních schodech na zemák, nebo něco takovýho a já si říkám proč já? Nebo mezi mé oblíbené fráze také patří: Za co? To většinou vyzní, když si vzpomenu na můj snad největší problém v mích přátelství a to je dálka.. Jak já to slovo nesnášim, ale to už jsme někde jinde. Ale uvažte ruku na srdce kdo z vás nikdy neřekl tuto větu? Myslím si že se takový člověk tady nenajde..
Jinak nevím co dál napsat, a co vy? Jak častou používáte tuto větu? Já tedy dost často :)
Franch

"Láska" k "celebritě" ??!

26. dubna 2013 v 15:46 | Franch |  Já a lidi kolem mne
S tímto se setkávám dnes a denně. Kamarádka oběví na zadní straně časopisu obrázek jakýsich kluků. Fajn. Příjde domů a jednou zadá do vyhledávače ono osudné jméno. Poslechne si pár písniček, začnou se jí líbyt a tak si je stáhne do mobilu a poslouchá. tohle zní docela fajn že? Ale jednou tý holce může taky rupnout v bedně a najednou na ty kluky/holky začne myslet moc často. Tak to pokračuje dál. Váš mobil začnou doslova zahlcovat jejich písničky a obrázky. Do vašeho pokoje, kde byl doposud nalepen jeden plakát této skupiny se pidaly další obrázky, nebo výstřišky z Brava nebo jiných bulvárních časopisů. První co na vás s většinou falešným úsměvem vypade z obrazovky je ksicht někoho z daného seskupení, které jste si tak oblíbyli. Na Facebooku "olajkujete" pětapadesát milion stránek, které mají dočinění s daným člověkem/lidmi. Začne se vám o nichzdát a pokoj plnit všemožnými i nemožnými věcmi s ním/nimy. Neustále o něm/nich mluvíte a většinu vašeho volného času strávíte tak, že prostě sedíte na twitteru, nebo nevím kde a zabýváte se jen a jen tu osobou nebo osobnostmi. Nezdá se vám to trochu, trošičku moc? Možná byste si mohli pomyslet, že jste se do dané osoby zamilovali. Dejme tomu. Řekněme, vždy když jsem potkala nějaké horlivé fanoušky, tak nikdy nebyli zamilovaní do nějakého kluka/holky. NIKDY! Není to zvláštní jak si teenageři heldají svou lásku u celebrit? Horší je když, už nám to moc vstoupí do hlavy. Podle mne se toto ani nedá nazvat láskou. Fajn, ono možná láska ve 13 také není uplná láska, ale i malá láska se počíta :) Vlastně je to láska k čemu? Spíše k věcem jako je hudba a td. Protože dané osoby mají různá umělecká jména a nevím co všechno. Opravdu vlastně tito lidi asi nikdy nepochopím. Vždyt o sobě prohlašují že milují někoho kdo je, no prostě kolikrát z jiné země! On ani nevý, že existujem! Třeba bychom se ani nedomluvili. A pak... asi spíše milují jeho písničky, jeho usměv, jeho oči. Ale proč z lásky k věcem hned dělat Lásku?

Jakožto autorku mě tento článek napadlo napsat protože, jsem se za život setkala už s několika takovýmito lidmi. Já nepochopím je, oni zase mne tak už to prostě je. Jen mě zejmá váš pohled na tuto věc a zdálo se mi to jako doccela zejmavé o tom něco málo napsat. Já osobně jsem se nikdy do žádné osobnosti nezamilovala. Mám sice vyhrazehnou skupinku lidí, které posouchám a tak ,ale nemiluji je. V pokoji rozhodně nevedu plakáty s nima a vůbec vše to co je hore popsáno. I když teoreticky zažívám něco podobného, akorád ne tolik bláznivého. Tady se ještě podívjte jak nějací lidé dokáží být opravdu blázni!



- a toto je jen jedno z mnoha! Nemyslíte že to je trochu moc? Jednou jsme s epokoušela to celý shlídnout, ale po minutě jsem to musela vipnout a vrátit se zpátky k mé hudbě!

Zdroj: Obrázky Google (přesněší po kliknutí)

Tento článek není žádná narážka, každému se líbý něco jiného. Jen mi příjde že prostě někdo to moc přehání!!!

Franch

A-Z série článku: C

23. dubna 2013 v 17:35 | Franch |  A-Ž série článků
Ahoj, dnes jsem se rozhodla vrátit se z pět k mé sérii článku, jejíž témata jdou podle abecedy. Pokud tuším správně tak jsme zkončila u písmene C. Och, daleko jsme to došli!

A-Z série článků
písmeno: C
------------------------------------------------
První .......... co mne napadne:

První jméno co mne napadne: Cyril
První zvíře co mne napadne: Candát
První věc co men napadne: Cukr

-------------------------------------------------------------------------
Na písmeno C, jakožto třetí v abecedě, se podle mne nedá vymyslet moc slov- i když možná se hodně pletu. Jméno Cyril mne napadlo z jednoho jediného důvodu. Cyrila a Metoděje se v ČR "slaví" na 6.7. co já vím. V tento dat jsem pravidelně na táboře a vím to, jelikož v tento den nechodí pošta. Jakožto zvíře jsem volila Candáta. Asi jsem ještě nevymyslela jiné zvíře na C. Vždy když se hraje taková ta divná hra "město, jméno, zvíře, věc...." tak na mém papíře je jedině candát. A jakožto věc mám uvedený cukr. Asi se nedá považovat zase tak úplně za věc, ale napadl mne při pohledu na mísu s bonbónama na mém stole. Ale dneska si také nevyberu žádné slovo z "první....co mne napadne"
-----------------------------------------------------------------------------

CESTA

Jakožto téma tohoto článku jsem zvolila slovo cesta. Jednoduché slovo na pět písmenek, skládající se ze dvou samohlásek a tří souhlásek (jestli to není naopak). Fajn, ale co si jako první představíte pod pojmem cesta? Možná les nebo louku a písčitou cestu, nebo silnici/asfalt. To všechno mne napadá. Ale také co cesta životem? Touto cestou si musíme každý nějakým způsobem projít. Je to docela dlouhá cesta, na kterou někteří možná nejsou dostatečně připraveni. Na této cestě stojí bohužel i nejrůznější překážky- zlomené srdce, dálka, smrt a vůbec jiné další.. Každý se jednou dostane na konec, pokud po cestě dosáhl svého cíle, to záleží už jen na něm. Já a mí přátelé nejsme zrovna moc daleko od začátku. Před nami je jakési tajemno- mi nevíme, co bude za pár hodin. Nikdy nevíte, co se může stát. Nikdy nevíte kdy přijdete na své cestě k rozcestníku. Nevíte kudy se vydat. Bohužel žádná mapa neexistuje. Jediné co vám může být napomoci je mozek/rozum a také srdce. A jaký je Váš názor na slovo: Cesta životem? Jak to cítíte? Někdo se může při té myšlence bát/pobavit, někteří radši nemyslí a jiní zase něco jiného. Jiní se ale zase třeba těší a po své cestě jdou s radostí a odhodlaností. Kam byste se přiřadily Vy? Já popravdě ani nevím :)

Franch

--------------------------------------------------------------------------------

Zdroj: Obrázky Google (přesnější po kliknutí na obrázek)

Květ

21. dubna 2013 v 21:17 | Franch |  Témata týdne
Téma týdne: 15.4.- 21.4.2013
Téma: Květ
Fajn, takže toto téma v hodně lidí vzbuzuje různé dojmy. Ono i v autorce (mne) se hned naskytně několik pocitů, vzpomenu si na několik různě odlišných věcí a vůbec. Tak první co se mi vybaví je rozhodně obraz jak chlapec dává kytku dívce. Nedávno jsem shodou okolností kreslila obrázek s tímto obrazem (naleznete pod článkem), pak se mi vybavý květina jako rostlinka. Já netuším sice jak vy, ale já mám nejraději kaktusy! Pro mne to jsou nenáročné rostliny, nemusím je zalévat. Doma mám dva, jeden jsem dostala kdysi ve čtvrté třídě od paní profesorky a další mám už dlouho. To je růžovo fialový kaktusík jménem Doggy (kdysi jsem ho tak pojmenovala). Tento kaktus už mám opravdu dlouho, už asi od osmy let, když jsem si ho vyprosila v Obi. Pak tu jsou růže- květiny které prý ženy zbožňují. Netvrdím, že by mi neudělala růže radost, ale.... Přeci jen pro mne existuje květina(květiny které mám radši než všechny kaktusy a růže světa. Jsou to sedmikrásky a kopretiny. Nevím proč, ale tyto květiny se mi hodně líbý. Působí na mě docela čistě, svobodně a jaksy mile. Další shodou okolností jsem byla v sobotu v botanické zahradě v Liberci. Liberecké zahrady opravdu stojí za to. Pár fotek je v fotoalbumu na rajčeti (album se zobrazí po kliknutí na obrázek pod článkem). Dalšímy velice hezkými květinami jsou vlčí máky a také chrpa. A co vy? Jakou máte vy nejraději květinu?

Moje kresbička- nic moc vím (po kliknutí se zobrazí album z botanické zahrady)
Franch

nepodstatné psaní o mém nudném životě (článek o ničem)

18. dubna 2013 v 20:29 | Franch |  Já a lidi kolem mne
Ahoj, ted poslední dobou bylo opravdu krádné počasý. Snažím se psát nějake články, ale moc mi to nejde jak sami vidíte. Za tu dobu co jsem nepsala (neděla) jsem stihla složit dvě básničky (ještě musim vymyslet dvě, a posílám do soutěže). Ted tu jen tak nějak sedím a přemýšlím. Venku je zrovna docela zajimavé počasí. Před sebou vidím blázinec a jeho pastviny s koňmi, nad budovou a pastvinami je docela sětlo. Pak je komín, který ani nevím kam patří a o podál jsou baráčky a to už je blízko mému oknu, tam je tma jak za půlnoci. A občas se blískne. Vyklonila jsem se z okna mého pokoje a podívala se nad střechy domů. Náhle se objevil oslnivý býlí blesk, ale hřmnění nikde. Zpívají ptáci, přemýšlím zda-li bude pršet. Připomíná mi to H. Pottera- nevím proč asi jsem totálně mimo. Jinak přemýšlím, jak vlastně můj život je nudný a jak nestojí za nic. Prý každý život stojí za něco, je pravda že já jsem teprve na počátku, ale i tak někdy mám pocit, že se ukouši nudou. Ráno jdu do školy, tam si možná alespon trochu nachvíly zabavím s kámošem- do školy chodím výhradně jen za trochou zábavy. Pak příjdu domů a zapínám počítač. Přemýšlela jsem že bych začla běhat, nebo něco víc než jsou jen koně, abych se nějak tady na sídlišti zabavila. Ale ono bez přátel se člověk zabaví jen těžko. Takže tu celý den sedím, pokouším se složit básničku a koukám z okna na ten aktivní život na mém sídlišti. Tři chlapi tu lezou po garažích a svářejí střechy, kluci tu hrají fotbal, nacvičují tu mažoretky. Něktří lidé si hrají se svými psy a tak bych mohla pokračivat ještě hodně dlouho. Místo toho já celý den prosedím s mímy opravdovýmy kamarády na facebooku nebo skypu. Říkám si, že je jak za trest, potkat dobré lidi ale potkávat je jen pár dní v roce. JE to docela opravdu blbý trest! Co jsem komu udělala? U tohoto vysedávání nakreslím pár obrázků. ale nejvíce mne opravdu draí, když člověk kterého maté rády- bohužel je to jeden z těch nejlepších lidí v mém životě, které jsem kdy potkala a tudíž tu platí pravidlo- nepřekonatelně daleko, mi napíše. Napíšemi věc, která mne dneska nenechá spát, zítra budu spát asi o hodině fyzyky. Už se ta tma přehoupla blíže ke kostelíku, a uviděla jsem další blesk, možná by bylo dobré vypnout, už konečně počítač a jít napsat domácí úkoly.
Franch
Zdroj: Google (přesnější po kliknutí na obrázek)

Nedočkavost

14. dubna 2013 v 20:01 | Franch |  Témata týdne
Téma týdne: 8.4.- 14.4.2013
Téma: Nedočkavost

Nedočkavost. Člověk může být nedočkavý téměř snad každou chvíli. Podle mne já osobně nejsem zrovna nějak extra nedočkavý člověk, ale je pravda, že ten pocit znám. Například ta nedočkavost: "Kdy už konečně zazvoní?". Člověk, který mne zná by řekl, že já sem nedočkavá ohledně tábora na který pojedu. Ale víte co? Ani moc ne! Trochu se toho možná i bojím :D Je to divné to psát, ale ano bojím se. Ale dokážu si samu sebe představit na cestě do tábora. Nedočkavost bude na místě! :)

Nedočkavost v člověku vzbuzuje vlastně budoucnost. Tak moc se těšíme na něco, co se teprve stane, až je z toho takový zvláštní, těžce popsatelný pocit.

to asi už vše o téma nedočkavost- bylo to krátké vím! Ale teď ještě msim psát matiku a učit se nepravidelná slovesa na angličtinu :)

Franch

Menší psaní o mě a počasí zvané bouřka

10. dubna 2013 v 18:27 | Franch |  Já a lidi kolem mne
Ahoj, říkám si že tento časový posun- sice už to je nějaký ten den zpět, co se uskuečnil- mě asi zabije. Já ležim u notebooku a kouknu se na hodiny a ono sedm, tak říkám že to není možné, ale ano je! Hodiny nelžou a všechny se vyjímenčě shodují (pokud pominu těch pár co netikají). Dnes jsem se s otcem dohadovala o třídních schuzkách, které se budou konat příští úterý. Pak jsem šla zpět do mého pokoje a lehla k notebooku na postel. Najedenou se ozve slabší dunění. Bouřka! Jak já mám ráda bouřky. Na tento fakt, že mám ráda bouřku, jsem přišla nedávno. Vyloženě je zase až tak namiluji, až na jednu vyjímku. Bouřek se já osobně tedy bojim, ale spíš teď je mám ráda jelikož bouřky jsou v létě a já jsem milovník léta. Pamatuji se, že když jsme bydleli ještě na vesnici a bylo mi takových no asi 8 let, tak jsme běhali s kamarádkou mezi baráky. Najednou zahřmělo a mi běželi knám, u nás ale nikdo neotvíral dveře. Stáli jsme pod malým výklenkem u garážových vrat a zvonili a brečeli hrůzou- obzvláště já! Ale nejkrásnější bouřky jsou na jednom místě. To místo se jmenuje Eldorádo. Pamatuji se na ten rok co se nad táborem, prohnali dvě opravdu silné bouřky a z nedalekého lomu se ozývali velké rány- ozvěna? Opravdu jsem se tu noc bála, snad každý byl tu noc vzhůru a přemýšlel, jestli vysoká budova uprostřed tábora má hromosvod. Také jsou k vidění bouřky růžovo fialové barvy. Tyhle zbožňuji! Jednou se nám vipla aparatůra na diskotéce v jídelně, teprve v ten moment, jsme si povšimli, že venku panuje liják a ozvala se bouřka a na moment byl vidět ten krásný fialovorůžový blesk. Osvítil oblohu a pak opět začla hrát hudba. Pamatuji se na to léto, na poslední diskotéku toho léta co jsem pocítila snad poprvé k někomu něco víc, než přátelství. Stáli jsme u okenic, ostatní tančili. Já a moje věrná kamarádka jsme stáli a já se dívala z okna, za oknem byla přesně ta bouřka, podobná té co nám jendou vyhodila aparaturu (sice to nebylo způsobeno tím). Dívala jsem se z oken jídelný a cítila takový divný pocit. Sát tam dnes brečím, před tím jsem spíše nechápala, věděla jsem co je zdrojem mého "smutku", ale i tak jsem hledala jakousi sílu v počasí, které bylo k vidění venku na obloze. A víte co? Tu jakousi sílu jsem asi získala- přeci jsem přežila ten hrozný rok, než jsem byla zase na místě které miluji ze všeho nejvíce, na místě zvane Eldorádo.
A co vy a bouřky?
Franch
Zdroj: Obrázky Google/Týden.cz (přesnější po kliknutí na obrázek)

Šipky

6. dubna 2013 v 14:41 | Franch |  Témata týdne
Téma týdne: 1.4.- 7.4.2013
Téma: Šipky

Tohle téma mne ani nezaskočilo, ale ani jsem ned ním nejásala. Ale zase na druhou stranu jsem měla jasno co napíši.

Šipky mají docela dost "využití", vlastně jsou třeba šipky na házení- pro hru šipky. Šipky jako geometrický útvar, nebo šipky, které udávají směr. Podle mne by každý někdy potřeboval hlavně ty šipky posledního znění, šipky co udávají směr. Pominu případ kdy se stratíte v lese a chcete najít cestu, to by se vám také hodili. Ale například co takhle šipky, které by udávaly směr našeho života, nebo by nám spíše pomáhali jít po té správné cestě podel šipek životem? Podle mne by to bylo super, třeba by pak nedocházelo k tolika omylům, jako se nám dějí dnes a denně. Jinak envím už co psát. Příjde mi nesmyslné psát o šipkách jako hře, protože jí každý zná (tedy doufám), a zárověn psát o šipkách jakožto utvarech se mi také nechce. Jinak ještě v této souvislosti se šipkami si vzpomínám, že je hra, kteé se říká šipkovaná (také jí určitě všichni znáte) a hra je opět o tom udávání směru, kudy máme jít :)

Franch

Přezdívky

5. dubna 2013 v 18:02 | Franch |  Já a lidi kolem mne
Už se vám někdy stalo, že vám někdo dal přezdívku? Přezdívka se může odvíjet od vašeho jména, ale také nemusí. Já mám za můj poměrně krátký život několik přezdívek, už dávno na kontě. Některé mají svůj příběh, a právě tyto příběhy bych vám ráda napsala. Jendá se jen o krátké příběhy. Příběhy budou řazeny podle toho jak jsem k přezdívkám přišla.

Kačka fackovačka- né že bych se tím nějak chlubyla, ale tuto přezdívku jsem dostala ještě ve školce. S klukama Jsme hráli jakousi fackovací hru, a tak vznikla tato přezdívka. Jelikož je to už opravdu dávno, tak si už nevzpomenu jak je pravda, ale o této přezdívce vím.

Šlapačka hnoje- hmmm, tak za tuhle přezdívku nejsem ráda. Dali mi jí kluci v páté třídě. Jezdila jsem a jezdím na koních, ale děcka z mé třídy si to přebrali jinak- šlapu hnůj. aha, tak jako promiňte, ale já bych jim něco řekla. Pravda byla samozřejmě jiná, tím neříkám, že jsem nikdy ten hnůj nevyšlápla botou, ale že bych ho vyloženě šlapala, jako se to dělávalo se zelím, tak to tedy ne!

Hitlerova žena- teď přemýšlím jestli není trochu blbé psát toto na veřejnou stránku, ale tak pro ty, kteří by to blbě pochopili tak se neprohlašuji za jeho ženu. Tuhle přezdívku jsem získala na táboře. Nikdy jsem nepochopila, jak to vzniklo. Prostě mi najednou lidi začali říkat takto. Nikdy nepochopím jak jsem si zasloužila takouhle přezdívku. Nebyla a nejsem za ní ráda. Ke všemu jí nechápu, což mne ještě více rozčiluje.... Sice se mi to kamarád (velice dobrý přítel) pokoušel vysvětlit, jenomže já tu předívku získala, ještě staršího data, než bylo jeho vysvětlení. Ale naštěstí další rok co jsem na tábor přijela, si na přezdívku vzpoměla jenom má kamarádka, kterou jsem ukecala, aby se o ní nezmiňovala. Opravdu o tuto přezdívku nestojím!!!!

Katyna- aneb takhle můžete zkončit, pokud se ve třídě sejde víc lidí se stejným jménem. Zatuto přezdívku děčím mé angličtinářce, která říkala mé jedn jmenovkyni, která chodila do mé skupina na angličtinu (byli i další skupiny) Katy, a ze mě se stala Katyna. Jak? Tím že jsem učitelku možná trochu štvala, možná byla drzá, mne to nepřišlo, ale asi ano. Ta druhá byla hodně tichá, já v tý třídě si připadala dobře a tak jsem se nebála někdy se zapojit do diskuze, která se vedla při hodině, klidně přes celou třídu a před učitelkou! Ona mě okřikla: "Katyno nech toho!" a od té doby jsem to byla já: Katyna. Přezdívku jsem používala i jako podpis v e-mailech pro mého kamaráda :) Ale na mé další škole se neuchytila (naštěstí se o ní nikdy nedozvěděli).

Franch- Nevím, už jak tahle přezdívka, která mi příjde docela přijatelná vznikla. Ale docela dost se mi líbý :) Mám jí vymyšlenou už od 11 let a používám ji zde, ve virtualitě. Opravdu si už nevzpomínám jak vznikla. Ale zřejmě jsem jí vymyslela cestou autem- tam se dobře přemýšlí!

Markomanka- S holkama jsme se o přestávce zkoušeli ze zeměpisu- Mexika. A já: "V Mexiku je ta markomafie, že?" "Narkomafie, sama seš Markomanka!" doneslo se mi odpovědi. Ehm, ne děkuji nechci abyste mi tak říkali :D M a N diť to je skoro to samý :) Toto sice není moje přezdívka (zatím) díky bohu, ale je to docela dobrý, asi jsme myslela v danou chvíli na něco jiného, než na Mexiko a jeho narkomafii.

Kdybych to měla nějak shrnout tak asi takto:
Nejdivnější přezdívka: HŽ
Přezdívka, kterou už nechci slyšet: HŽ, Šlapačka hnoje
Přezdívka, kterou mám ráda: Franch, Katyna

A jaké máte přezdívky vy?
Franch

A-Z série článků: B

4. dubna 2013 v 17:16 | Franch |  A-Ž série článků
A-Z série článků
písmeno: B
------------------------
První .......... co mne napadne:

První jméno, které mne napadne: Barbora
První zvíře, které mne napadne: Beruška
První věc, která mne napadne: Brána

------------------------------------------------------------------
Písmeno B, já osobně k němu nechovám zrovna nějak velkou lásku, či něco takového a nemám ho moc zrovna ráda. Vlastně pořádně nevím jak se píše psace (velké B) vždycky to nějak zkomolím a za druhé nevím jak se píše tiskace, plete se mi to s písmenom D (bd, no kdo by si to nepletl). První jméno, které se mi vybavilo bylo Bára, Barbora. Byla to moje kamarádka v jedné vesničce, kde jsme bydleli, to je ale dávno. Nad zvířetem jsem dlouho přemýšlela a nakonec mne nenapadlo nic jiného než beruška. Věc je společná s jedním neštěstím, které se stalo po mém odstěhování z jedné vesnice. Jeden žák o rok vyššího ročníku se zavěsil na bránu a ta na něj spadla. Jinak by to mohla být brána do lepšího světa... Ale téma jsem si vybrala přeci jiné, tentokrát není z nabýdky "První ..... co mne napadne".
--------------------------------------------------------------------

BOLEST


Tohle téma jsem si vybrala, protože jsem si vzpoměla na jednu věc, která se mi přihodila před rokem. Byl by to dobrý příběh, ale o tom psát nechci. Já chci psát o bolesti jako takové. Co všechno nás může bolet? Teoreticky vše. Záda, noha, hlava prostě části těla. Nebo také a to bývá v mém věku jedna z nejčastějších bolestí: srdce. Když nás bolí záda, tak si vezmeme ibalgin, když nás bolí hlava, tak si vezmeme ibalgin, ale když nás bolí srdce...Bolest se může stát příznakem, nějakého onemocnění, nebo něčeho takového. Snaží se nás upozornit, neměli bychom jí zanedbávat a tvrdohlavě ignorovat. Můžete si klidně vzít ibalgin, ale nezaručuji jeho účinek, spíše se žádný nedostaví. Jsou bolesti, které nám pomůžou zahnat léky, různé prášky nebo třeba doktoři, nějakým jejich zákrokem. Ale pak jsou ty druhé bolesti, kterými se musíte prokousat sami. Vlastně to je špatný pojem. Vždy kolem vás budou vaši přátelé, vaše rodina, vaši blízcí. Ale žádný lék na zlomené srdce neexistuje. Bohužel. Od té doby, co se stala mne nehoda, při které jsem sice bolest pocítila až v nemocnici, tak jsem se naučila řídit jedním mottem (které jsem asi nevědomky někomu ukradla (najednou mne napadlo)): "Každá bolest jednou přejde." To je to krásné motto, kterým se od dubna 2012 řídí můj život. Je to vlastně pravda. Jedou všechno zkončí a bolest si s sebou do hrobu vzít nemůžem.
-----------------------------------------------------------------------------------------

Dnešní článek, byl spíše zaměřen na představení motta tohoto blogu, a je krátký, proto se vám omlouvám.

Franch



Zdroj: Google obrázky (přesný zdroj po kliknutí na obrázek)

Zdroj: Obrázky Google(přesný zdroj po kliknutí na obrázek)

A-Z série článků: A

3. dubna 2013 v 17:58 | Franch |  A-Ž série článků
A-Z série článků
písmeno: A
-----------------------------------------------------------------------------
První .... co mne napadne:
První jméno, které mne napadne: Adam
První zvíře, které mě napadne: Antilopa
První věc, která mě napadne: Adresa
-----------------------------------------------------------------------------

Písmeno A, nevím o čem mám psát jako první. Pod písmenem začátku abecedy jde nalést možná málo slov, možná hodně. Záleží na kontkértní slovní zásobě jednotlivce. Vemte si, pokud jste někdy hráli slovní fotbal, kolikrát slovo končí na písmeno A a vy musíte něco vymyslet. Napadá mne plno věcí: Anglie, Arktida, Artista, Alarm,..... atd.
Ale pro dnešek, jsem si pro tento článek vybrala jako téma slovo: Adresa
-----------------------------------------------------------------------------

ADRESA

Adresa, je možná to co spousta lidí vnímá jako nepodstatné. Nevzpomenete si na toto slovo, pokud ho zrovna nepotřebujete... Ne že bych zrovna v hlavě přemýšlela nad nějakou konkrétní adresou, ale prostě mne to napadlo. Možná, že adresa je nedůležitá, ale podle mne je to velice užitečná věc. Například policie je schopna, podle adresy vyřešit apousty přestupků a zločinů. Jak by se k vám dostali přátelé na vaší párty, nebo pozvání na návštěvu, bez toho aby znali vaší adresu? Asi těžce. Když posíláte pohlednici, dopis, balíček nebo cokoliv jiného poštou, tak musíte znát adresu, dotyčné osoby, aby pošta byla schopná zásilku doručit. Bez toho by to šlo jen těžce. Adresa nám napový, kde nalést osoby a nebo různá místa (stáj, klub, hospodu). Je dobré znát adresu, kde bydlíte. Kdo by neznal že? Ale já osobně se veřejně přiznám, že si nepamatuji naše poštovní směrovací číslo. To sice není tolik podstatné, pokud voláte třeba záchranou pomoc, ale při komunikaci, přes poštu ano. Adresa, kterou píšeme na poštovní zásilky se skládá z: Jména adresáta + titul, ulice, číslo popisné domu, názvu města a poštovního směrovacího čísla, které má každé město přiřazeno. Pokud posíláme něco z/do ciziny, je nutno dopsat stát. V dnešní době, si už možná tolik lidí nevede adresář, jelikož se používají v komunikaci spíše sociální sítě (facebook, icq, skype), ale někteří stále ještě nosí u sebe ten notýsek, do kterého vpisují různé adresy přátel a lidí, s nimiž se setkali. Adresáře si rozhodně vedou firmy, kvůli nákupům, prodejím a vůbec. Dnešní normální lidí tak z 60% rozhodně ne, adresy svích rodinných příslušníků si většinou pamatují.
--------------
Možná se nezdá, ale i tak "nevýrazné" slovo, na které si člověk moc často nevzpomene a nemyslí na něj, je hodně důležité, jak by to vypadalo, kdybychom žili bez adres? Umíte si to představit? Ono by se to nějak zvládlo- obešlo jinou cestou, ale podle mne adresy jsou dobře zařízené a rozhodně to nebyl krok vedle. Zajimalo by mne, kdo prosadil, že každý bude mít vlastní adresu, jelikož jsem to nenašla, tak soudím, že se adresy používají už hodně dlouho :)
-----------------------------------------------
Obrázky vyfocení mnou- zachycují věci, na ktereré mají něco společného s adresou (pošta, adresář, název ulice, číslo popisné)

Franch