Lékaři, policie, hasiči....

1. června 2013 v 19:52 | Franch |  Já a lidi kolem mne
Ahoj, celý týden jsem byla sice doma. Bylo ošklivo a já seděla u okna s notebookem a užívala si ty dny, kdy vám pod okny neběhají polonazí kluci z tělocviku ze školy, kdy vám pod oknami nepochodují mažoretky, cvičící na pořád stejnou se opakující skladbu, kdy vám pod okny nejezdí se sekačkami a kdy se nehraje fotbal. Všichni byli zalezlí ve svých bytech a já jak jinak. Každý den jsem proseděla na skype s kamarádem :D Moje kamarádka odjela do Anglie. Nejdřív to bylo v pohodě, ale ke konci týdne, my už docela dost chyběli ty naše chaty. Ano veřejně se přiznávám, že jsem závislá na svých přátelích, zvláště na oněch třech/čtyřech. Za ten týden jsem vlastně nic pořádného ani neudělala. Říkala jsem si, že napíši článek na blog, a ono nic. Říkala jsem si, co všechno neudělám a ono zase nic. Včera tu zas sedím u mého okna a přemýšlím. 14 nám uzavřou známky, to je v cajku. Nemám nejhorší známky. Tedy horší než minulé pololetí, ale teď spíš jen přemýšlím jak moc se za dva týdny dají ty všechny předměty ještě podělat. Nerada bych přišla o určité známky. Tak já tu sedím a čekám na odpověď od Mayi a kamaráda. Dívám se ven jak prší a prší. Jsem ráda že už nebydlím v Nýrsku. Brrr.. bydlet u řeky. Naštěstí tady bydlím na kopci a ve třetím patře. A řeka Jizera můj domov opravdu neohrožuje. Dívám se tak z okna a slyším sanitu. To je celekm normální jev, houkání sanity. Mám školu na takovém krásném místě. Za rohem nemocnice, naproti policie a poblíž jsou i hasiči. Tenhle zvuk se stále přibližoval. Myslím, že sanita, která mířila z města, jela naším směrem. Pak když jí bylo slyšet více, utichla. Po pár minutách se zvuk ozval znovu ale tentokrát se stále zeslaboval. Pár minut na to mi "nad" hlavou proletěl a ozval zvuk záchranářského vrtulníku. A mne najednou napadlo. Zatimco já sedim u okna a koukám se nečině ven, tak někdo bjuje o život, někdo bojuje o něčí život a raději nemyslím na jeho blízke. opravdu osud si s námi občas ošklivě zahrává. Já si často stěžuji na moje problémy. Vlastně mám asi jen jeden a to je místo mého bydliště, ale i tak. Kolik lidí by si semnou vyměnili své za mé? Pokud byhc počítala jenom ty chudáky někde v Africe, kteří jsou bez vzdělání, tak bych došla možná k velkému číslu. Jen s epodívejte, mi chodíme do školy, spíše z povinnosti, ještě si na to někteří stěžují. A co by dali oni za náš svět? Za svět kde jezdí rychlá auta, za svět s připojením na internet, za svět plný knih a možností vzdělání. Sice se snažím být převážně optimistou a proto se těmto myšlenkám neoddávám moc často, ale když už mne napadou. Mohli bychom nějak pomoci? Vlastně ano. Včera jsme pochopila všechny ty lidi co chtějí být zdravotníky, co chtějí pomáhat. Také byhc nkdy ráda někomu pomohla. I když pár lidí mi řeklo že jsme jim poděkovala. V maličkostech. já bych zdravotníkem být nikdy nemohla, ani kdybych chtěla, jelikož nesnesu pohled na krev. Nikdy jsem nechápala ty co šli děla hasiče a když nám na besedě jendou kdysi dávno vyprávěli jak jim bylo blbě, jak zvracely při svých prvních zasazích,při pohledu na těla obětí. Teď už je chápu, tihle lidi mají můj velký obdiv. jsou to lidi s velkým srdcem, dělají něco pro své vpoluobčany, které kolikrát ani neznají. A také jsou duševně dost silní na to aby tuto práci zvládli. To já bohužel nejsem. Proto obdivuji všechny hasiče, policii, zdravotníky, chirurgi atd. A co vy? Co si myslíte o těchto povoláních? Je tu někdo mezi vámi kdo by chtěl být třeba chirurg?

Franch

Přikládám obrázek, původně je to ilustrace v knize Co Dělat. :)...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 1. června 2013 v 20:19 | Reagovat

Já si nestihnu nic opravit...! To je hrozný....!
Taky takové lidi obdivují. Jsou to hrdinové srdcem i duší...!

2 Xiloli Xiloli | Web | 2. června 2013 v 19:08 | Reagovat

:) krásna..

3 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 5. června 2013 v 17:39 | Reagovat

Přesně, když to vezmeš naše problémy, jsou jenom malichernosti. Jinak já strach z krve nemám, ale zdravotníkem bych být taky nemohla, měla bych dotiš strach, že to podělám a nechám ho umřít, klepaly by se mi ruce, jo třeba by to časem přestalo, ale já o profesi Doktor neuvažuju, ale taky si vážim všech zachranářů, protože si nakonci žiovta můžou říct, že nežili nadarmo.

4 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 5. června 2013 v 17:39 | Reagovat

Na mém blogu si se přihlásila do soutěže http://maya-chan-world.blog.cz/1305/soutez, která má 10.6, uzávěrku,prosím pošli mi svou tvorbu na téma cesta, nebože nestíháš a já ti klidně o něco prodloužím termín

5 Marek Sýček Marek Sýček | E-mail | 7. června 2013 v 9:02 | Reagovat

Závislá na přátelích..tak tuto zavislost vytvořil facebook :D u mně to tak bylo...Mám jednu kamarádu, kterou znám už 2 roky, moc líbí tělem i duší :).však nechodíme spolu ven tak jak bych si přal. Jak se to ted říká,  propísmenkoval jsme sní hodně nocí. Mno po několik měsících jsem začal mít nutkaní pokaždé když byla online jí napsat.občas jsem se dostal i do špatných situací,moc to řešil a asi jí i otravoval..mno v současné době jsem to vyřešil tak ,že jsem si smazal facebook vzal si na ní telefon..a ted jen čekám na správnou příležitost. Vím, příležitost mi nespadne jen tak do klína   , ale asi to všechno chce klid...

Každopádně záchranáři,hasiči, a jiní jsou pro mě hrdinové co dokážou mnoho obětovat pro lidi co ani neznají..však každý může byt hrdinou když obětuje něco pro lidi, které zná :)....ale abych se neodchýlil od otázky to těchto povoláních si myslím ,že jsem důležitá..vyjíždějí k nehodám, pomáhají lidem.
Však na všechno se nedá koukat jen jednostraně jsou tady i doktoři kteří umí pomáhat jen tím ,že napíšou "lék"...a tlumí samolečebné síly člověka.

6 Franch Franch | Web | 7. června 2013 v 18:22 | Reagovat

[5]: Krásně napsané.. Také mám podobný případ s timi kamarády. Jenomže mi spolu být bohužel nemůžem.. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama