Září 2013

Setkání s literární postavou

22. září 2013 v 22:09 | Franch
Ahoj, rozhodla jsem se také zapojit do soutěže o povídku na téma: setkání s literární postavou. Je to sice nic moc, ale třeba se to bude líbit alespoň někomu z vás. I když vejít se do limitu 1800 znaků včetně mezer je opravdu těžké :D Tady to je. Není nic co k tomu dodávat ;)



Ležím v posteli a čtu si knihu o Harrym Potterovi. Najednou se ozve rána. A pak další tlumená. Jako kdyby něco spadlo do hnoje u našich stájí za domem. Ty rány probraly z klidu mé dva koně tak jsem se na ně šla raději podívat. Do stáje jsem už ale nedošla. Na kupě hnoje se kdosi povaloval a nadával. Měla jsem strach, ale když ten někdo seskočil na zem, nestačila jsem se divit. Je to on! Přede mnou stojí Harry Potter z knih J. K. Rowlingové a je celý od hnoje. Musela jsem se zasmát. "Ještě se směj!" "Směju! Jak si se sem dostal?" zeptala jsem se ho. "Letěl jsem na koštěti." "Aha a kde ho máš?" "Co?" nechápal "Koště!" propukla jsem ve smích. "Tobě je do smíchu, ale já nevím, jak se dostanu na nádraží." "Nádraží?" "Jedu od Rona, trochu jsem zabloudil," přizná se. "Půjčím ti mého koně," oznámím mu. "Ale já neumím jezdit!" "Jsi přece kouzelník!" "Pravda," odpověděl trochu panovačně. Osedlala jsem jednoho z našich koní a předala Harrymu otěže. "Dík," odpověděl. Nasedl a kůň se rozcválal k nádraží. Jen jsem nad tím mávla rukou a šla spát s domněním, že tohle je jenom sen. Když jsem se ráno podívala z okna, tak první co jsem viděla, byl můj kůň pobíhaje v záhonech. Ještě v košili jsem si nazula holínky a běžela zachránit, alespoň něco z máminy milované zahrádky. Když jsem koni sundávala sedlo, tak jsem si všimla nějakého lístku v obálce přidělaného na dece pod sedlem. Četla jsem:

Neznámá děkuji ti za pomoc. Musím uznat, že pády z koně mne bolely míň než pád z koštěte. Někdy se stavím a opravím ti omítku na obydlí. Harry P.

Musela jsem se smát. "Harry Potter mi naboural koštětem do stáje!" pokřikovala jsem a smála se. Koště jsem bohužel nenašla. Často jsem přemýšlela, jestli je opravdu na našem nádraží také vstup do kouzelnického světa. Hledala jsem ho- bez úspěchu.

Podzimní článek o ničem.

22. září 2013 v 16:15 | Franch |  Já a lidi kolem mne
Ahoj, delší dobu jsem nic nepřidala. To jen že jsem doufala, že bude víc komentářů u povídky. Většinou jak jste si mohli všimnout, přidávám nové články, když je u předchozího pár komentářů. Někteří totiž neobíháte každý den, tak abyste si alespoň něco přečetli. Vlastně vítáme podzim, že ano? Nebo se mi jen popletly data? To je jedno. Co celé dny děláte? Já si píšu s kamarádama a kamarádkami přes počítač. Bohužel nemám to štěstí být s nimi osobně. Občas si představuji, jak by to bylo úžasné, kdyby bydleli tady v okolí mého bydliště. Doma by mě asi moc naši neviděli. Pořád bychom byli spolu. Věřte udržet vztahy na dálku, ať už jen kamarádské dá velkou práci. Ale to teď neřešme. Je podzim a to počasí tady ve městě mi nedělá moc dobře. Neberu v potaz fyzické zdraví tak jako to psychické. Ano i na optimistu může vlézt kapka pesimismu. Ale co si budu nalhávat, v oblasti mích vztahů jsem nikdy nebyla optimista, ale spíše pesimistická duše. Poslední dobou jsem si hrozně oblíbila černou barvu. Ne neoblíbila, ale stále ji nosím na sobě. Není den od konce prázdnin, abych na sobě neměla alespoň jeden černý kus oblečení. Snažím se nechodit celá v černém, ale ráno to prostě nejde. V úterý mne přivítal spolužák z mého sídliště se slovy: "Celá v černým?" podívala jsem se na sebe. Ani jsem si neuvědomila, že když si vezmu černý kalhoty, černou bundu- po ránu poprchávalo, černé boty a ke všemu mám černý školní batoh a v ruce černý kufr s klarinetem. Musela jsem se smát, ale černá barva mi dělá dobře- je taková nenápadná. Nikdy bych si netroufla jít v něčem takovém
Zdroj: Google obrázky (přesnější po kliknutí)



Prostě jsem radši nevýrazný člověk, kterého když už si někdo všimne tak budu vědět, že ne alespoň kvůli oblečení. Ale to neznamená, že se mi to nelíbí, ale nebylo mi dopřáno moc odvahy a tak lidé co to nosí a líbí se jim to, tak proti nim nic opravdu nemám. Když mají odvahu. A co nosíte vy? Jaké barvy nejčastěji?

Franch

Hrádek (4.část)

15. září 2013 v 13:24 | Franch
"Hele Mayo byl tu Petr, prý máš na něho počkat před večeří na koleji." Maya vypadalo udiveně. "Třeba si chce domluvit doučování," namítla rychle Franch, "anebo opsat úkoly." Prohodil Merq a vzal si do ruky svoje věci a odešel s Mayou na jejich kolej.
"Tak měli bychom pořádně zabrat, ne? Přece letošní pohár nenecháme Nebelvíru, nebo snad ano? Ne! Je náš" odpovídal si na vlastní otázky sám sobě Prefekt. Maya občas přikývla hlavou, ale moc neposlouchala. Merq seděl vedle ní a zdálo se, že je opět myšlenkami jinde. " Tak co Franch?" pošeptala mu a usmívala se při tom "Coby nic? Proč, proč se ptáš" trhl sebou a začal se červenat, Maya nezadržela další vlnu smíchu. "Tak to je všechno běžte se učit, a sbírat body" "No tak co jste tam spolu dělali?" "Učili se, co myslíš" Pokývala hlavou a znovu se usmála "Jo, učili" "Nech toho! Děsíš mě" Maya nepřestávala "Víš umíš být vážně otravná" "Jo je to moje největší přednost" Usmála se "Jdeme na večeři?" zeptal se Merq "Ne, chci počkat na Petra" "Nech ho být je to jenom nafoukaný šampónek, který tě bere jenom jako zpestření, nebo chce opsat úkoly" "Jo to by vyhrál, mám to určitě špatně" poznamená Maya "Jak chceš počkám v jídelně, a až ti zlomí srdce, tak nebreč" "Jo jasně zlomí mi srdce a ukradne mi můj úkol, radši jdi za Franch" Merq protočil zorničky a odešel. Maya seděla sama na křesle, všichni už šli. Podívala se na hodinky, dá mu ještě pět minut a pak půjde. Prohrábla si vlasy a netrpělivě koukala na hodinky. "Ahoj, asi si dostala můj vzkaz co?" ozvalo se za ní, otočila se a uviděla Petra, překvapivě bez hloučku holek. "Jo, no Franch říkala" "Říkala správně" usmál se "Ještě jsme se nepředstavili, já jsem Petr" podal jí ruku. "Maya" řekla a stiskla jí, vzal jí kolem ramen. "Tak Mayo, jak se ti tu líbí? "No je to tu pěkný" řekla a malinko no dobře více než malinko znejistila. "Skoro tak jako ty" Podlezla mu ruku. "Ehm co si potřeboval?" "Seznámit se s tebou" Usmála se, cítila, jak rudne. Líbil se jí, to je pravda, ale viděla kolem něj hodně holek, Merq měl určitě pravdu. "Jo tak stalo se" řekla a snažila se nenavázat oční kontakt. "Jo, ale mě to takhle nestačí" přiblížil se k ní a prohrábl jí vlasy. "Nechceš se jít projít?" "Bez tvých bodygardek?" "Jo" řekl s úsměvem. Je vůbec doba, kdy se nesměje? Maya sama sobě slíbila, že se nebude chovat jako všechny ty husičky, které mu hned podlehnou, ale na druhou stranu byl hezký a jevil o ní zájem a tak přikývla. "A kam?" zeptala se, když jí už s rukou kolem jejích ramen odváděl z koleje. "Nech se překvapit" "Ne vážně kam to jdeme, nechci mít první týden problémy" řekla, když jí odváděl ven "Neboj do večerky to stihneme" Znovu se usmál a prohrábl si vlasy. "Tak jaké předměty tě baví?" zeptal se jí "No lektvary a kouzelné formule" "A famfrpál ne?" "No neznám moc pravidla a nejde mi, takže ani ne" "To je chyba to je můj nejoblíbenější předmět" "Jo viděla jsem jak čestně hraješ" neodpustila si. "Počkej co? Jo ty myslíš to s tou tvojí kamarádkou, no za to se omlouvám, nevěděl jsem, že spadne" Chytl jí za ruku a stoupl si před ní, nejspíš chtěl odvést konverzaci. "Jestli chceš mohl bych tě famfrpál doučovat" "To by bylo fajn" řekla nadšeně "Jo to by bylo" řekl jí a přiblížil svoje rty k jejím, znejistila a cukla sebou. "Co, co si mi chtěl ukázat?" snažila se zavést konverzaci jinam "Koukni" řekl a vzal jí znovu kolem ramen, a rukou ukazoval na oblohu. Bylo sedm večer, právě zapadalo slunce, vypadalo to tak nádherně. "To je krásný" řekla "Jo, skoro stejně tak jako ty, ale radši už se vrátíme, nechci aby si kvůli mě měla problémy"
Když Maya s Petrem dorazily na kolej tak, už bylo po večeřích. Maya šla so koupelny a vůbec po zbytek dne dělala, že Petra nevidí. Doufala, že v koupelnách narazí na Franch, ale tak se nestalo. V noci se probudila a měla hlad. No jo nebyla na večeři a její žaludek to asi zřejmě poznal. Proto vyndala ze své zásoby sladkostí, kterou pravidelně doplňovala, pytlík bramborových brambůrek s příchutí špízu. Asi ve 2 ráno to tam do sebe na palandě cpala. Alespoň se její žaludek přestal kručením domáhat jídla. Pak si lehla zpět do drobků, které se z brambůrek udělaly, a usnula.
Mezi tím na Mrzimorské koleji- dámská ložnice. Franch vešla so ložnice. Pár holek už spalo. Zbylé dvě si ještě lakovali nehty. "Nevadí ti doufám ta vůně toho laku?" zeptala se jí jedna. "Ne, ta mi opravdu nevadí," odpověděla Franch s mírným povzdychem když zjistila, že lak který si holky nanášeli na nehty, byl vlastně její, ale počkat nebyl. Ona ho vlastně včera prohrála v žolíkách. Ale takový červený lak asi stejně nějak postrádat nebude. Sama dávala přednost jiným barvám. Vylezla na svou postel, při tom se patřičně praštila do hlavy. "Ku***! Člověk by si myslel, že když tu je od listopadu, tak by se mohl naučit vylézt na svojí posteli," mírně zaklela a pak sebou praštila na matraci. Bylo rozsvícené světlo a Franch došlo, že se do hodiny nezhasne. Nikdy nepochopila ty holky, které usnuly při světla. To ona nedokázala snad nikdy. "Holky máte tam nějaké časopisy?" "No jasně, že jo! Táta mi posílá Bravíčka, Bravo girl, Popcorn, Šťastnou třináctku a Top Dívky na," rychle a s úsměvem odpověděla jedna, která se jmenovala Amanda. Měla vlasy na mikádo bloňďaté a s černým melírem. Z hromady, která jí ležela u nohou, vzala namátkově asi 6 časopisů a podala je Franch. Ta si je vzala a jen bez zájmu nimi začala listovat. Musela se nějak zabavit. Bohužel si v knihovně zapomněla půjčit nějakou četbu, takže si půjčila časopisy od holek. Moc tuto četbu neocenila, ale bylo docela zábavné se s holkami bavit o věcech, které se tam píšou. "Kluci myslí na sex průměrně 720 hodin ročně. No co myslíte holky?" řekla Amanda. "Co? To není možné to je přece měsíc!" spočítala si poměrně rychle Franch. "Tak já nevím, třeba to možný je!" řekla Lucia, která seděla vedle Amandy. "Podle mne v těch časopisech to jsou všechno výmysly, nic není pravda. A jestli ano tak možná jenom 5% z toho všeho," namítla Franch. "Taky si říkám," souhlasila Amanda. "Ale jestli tohle je pravda!" dodala rychle. "Tolik promrhaného času," povzdychal si Franch. Pak se bavili, co by kluci mohli za těch 720 hodin dělat jiného. Až pak se rozhodli, že zhasnou světla a půjdou spát. "Holky?" najednou zašeptala Lucia. "No?" odpověděli téměř dvojhlasem Franch a Amanda. "Já si zapomněla nalepit ty palmičky!" skoro vykřikla. "To nevadí ne?" řekla Amanda. "A proč palmičky? Je jaro ne léto," pronesla Franch. "Ale když Petr má rád palmy," řekla vzrušeně Lucia. "Petr je fakt božský co?" prohodila Amanda směrem k Franch a rozsvítila. "No také se mi docela líbil." "Kolem tebe a té tvé kamarádky," pokračovala Amanda. "Mayi," řekla Franch. "Tak tedy kolem tebe a Mayi se furt potlouká takový kluk! Co je zač?" "Merq? No také chodí s Mayou do Havraspáru." "Líbí se ti?" "Spíš se mi líbí jeho povaha," pronesla Franch rozhodně. "Ale jako vzhledově je také hezký. Má krásný úsměv." Řekla zamyšleně a to bylo už podruhé za den, co samu sebe přistihla, jak myslí na Merqa jinak než na kamaráda. Že by k němu opravdu něco cítila? "Už máš ty palmičky nalepený?" "Jo, jak se vám líbí moje nehty?" zeptala se Lucia a dala své nehty tak blízko Franch k obličeji, že se musela odtáhnout, nebo by jí hrozilo vypíchnutí oka. Lucia si své nehty natřela modrým lakem a na něj nanesla trochu bílého od vlnek, jako jsou na oceánu. A do rohu si nalepila palmičky. "No hezké," řekla Franch. "Mě se líbí víc moje!" řekla Amanda. Ta měla nehty červené a na nich nalepenou černou růžičku. Franch se také líbili více nehty, které měla Amanda. Pak se podívala na svoje nehty a nevypadalo, že by některá z nich chtěla jít spát. Dvě zbývající holky na pokoji už dávno spali a další tři holky se bavily ve společenské místnosti (zřejmě s pánskou společností). "víte co? Ještě já si nalakuju nehty jo?" řekla a sáhla po svých lacích. Vybrala si lak s takovou zvláštní barvou a začala. Při výsledku holky prohlásily: "Co to je za barvu? Krásné!" "Pacifická bíla, samolepky mi koupila kamarádka." Prohlásila Franch, ale její nehty se jí nelíbili. Udělala si je hodně obyčejné. Skoro nikdy neměla výrazně nabarvené nehty. Nehty si natřela, bílím lakem a rádoby na ně přilepila obrázky malinkých kytiček v černé barvě. "Ono se to bude hodit i ke školní uniformě! To chci taky! Příště mi je uděláš, že jo?" řekla hnedka Amanda. Lucii se asi líbili více její palmičky, než kytičky, ale Franch byla ráda, že alespoň někdo na ní nehodil kritiku. Pak zhasli světlo a šli spát.

Kamarád

12. září 2013 v 16:33 | Franch

Kamarád

Když ti není do zpěvu,

když ti není zrovna nejlíp.

Neutápěj se sama ve svém hněvu,

zkus se někomu svěřit.


Třeba tvůj dobrý kamarád,

na tvé straně určitě pevně stojí.

Určitě tě má rád,

a rád se s tvým problémem spojí.


Udělá si na tebe vždycky čas,

vyslechne tvé trápení.

Nebo když se ti stane nějaký trapas,

dostane se ti povzbuzení.


Jemu se můžeš se vším svěřit,

vždy ti umí poradit.

Možná mu nebudeš občas věřit,

pokusí se tě od zlého odradit.


Se záškodníkem se nebojí pohovořit,

nedovolí, aby se na tebe jen křivě podíval.

Uvidíš, už se ti neopováží ublížit,

ten kdo tento hovor absolvoval.


Tak co říkáš,

není dobré takového přítele mít?

Když s problémem naříkáš,

a on je schopný tě podpořit?

Věnováno: všem mím klučičím kamarádům, kteří jsou na mé straně a vždycky se na ně můžu spolehnout ;)

Franch





Hrádek (3.část)

6. září 2013 v 20:58 | Franch
"Ale vždyť je to tu tak romantické!" řekl Merq a pobaveně se ušklíbl na obě holky. "To mi je teď úplně jedno!" řekla rázně Maya a rozeběhla se po louce nahoru. Merq si jenom vyměnil neurčitý pohled s Franch a běželi za ní. Byl jeden z těch nudných předmětů, Franch seděla na své židli a snažila se neusnout. Maya, která seděla vedle ní, si něco čárala na papír a čas od času dloubla do Franch loktem aby neusnula. Merq seděl před děvčaty, většinou byl jediný, který dával pozor, ale dnes se pořád otáčel za děvčaty. Maye to ze začátku bylo divné, ale potom si všimla, jak kouká po Franch, při každém střetu jejich pohledu se mírně usmála. "Tak to je pro dnešek vše" řekl profesor a odešel. Merq se zastavil před Franch, ta byla ospalá a tak do něj vrazila. "Ehm promiň" omlouvala se hned. "Ne dobrý" řekl a usmál se na ní. "Potřebuješ něco říct?" zeptala se Maya s úsměvem. Její hlas měl takový zvláštní podtón, jakoby čekala, že vyzná Franch svou nehynoucí lásku "No já myslel jsem, když zítra píšeme ten test, mohly bychom všichni tři, studovat, spolu" "Jo, mohli bychom" řekla Franch a Maya trochu zklamaně přikývla. Když vycházeli s místnosti, zatáhla Franch za zápěstí. "Hele co si myslíš o Merqovi?" zeptala se "No už si se ptala je v pohodě" řekla "Jo? A nic víc?" "Ne, proč, říkal něco?" "No, ne ale..." "Tak co je" "Celou hodinu na tebe civěl, myslím, že se mu líbíš" "Myslíš?" "No jasně, a tobě se líbí?" Franch pokrčila rameny "Já to věděla" řekla Maya a zatleskala rukama, jak to dělávají malé děti. "jdeme do knihovny?" zeptala se Franch "Ne, ty jdeš do knihovny, já musím někam jít" "A kam?" "No pryč" řekla a vzdálila se od ní, aby se jí už nemohla vyptávat. Někdy měla Franch chuť zaškrtit jí, no nic přitiskla zuby pevně k sobě a šla do knihovny. Franch došla do knihovny. V místnosti bylo hodně dřevěného nábytku. Regály s knihami tvořili jednotlivé oddělení a v hlavní uličce byli stolky k sezení. U jednoho z nich zrovna seděl Merq. Byl začtený do nějaké knihy. Franch se porozhlédla po místnosti. Třeba tu budou jiné holky, které zná a nemusela by tu být s Merqem sama. Ostatně pokud vám řekne kamarádka o něčem, co si myslí a pak vás pošle za tím, o kom mluvila, tak by se vám také nechtěla. Musela na to pořád myslet. Ale pak si řekla, že Maya neví, o čem mluví! Franch si ostatně myslela, že Merq určitě už nějakou holku má. Představovala si nějakou sexy blondýnu, vysokou, štíhlou a neví co všechno. Ani by jí to moc nepřekvapilo. Vždy ho viděla se bavit spíše s holkami. Tedy pokud si za ty dva týdny co ho zná, všimla dobře. Podívala se směrem, kde seděl Merq a poprvé si přiznala, že vlastně Merq je docela hezký a už asi tři dny tajně obdivovala jeho inteligenci. Šla k jeho stolku. Merq jí asi viděl i když to vypadalo, že se věnuje na plno knize, co držel v ruce. "Ahoj," pozdravila ho, sice se viděli před dvěma hodinami, ale co jiného měla říct? "Ahoj," odpověděl. Franch sáhla po opěradle židle a odsunula jí od stolu, aby si mohla k Merqovi přisednout. Franch si všimla, že když si sedala tak se Merq na své židli nadzvedl. Ale nechala to být, přece se ho nebude ptát, kam chtěl jít! "Kde máš naší milou kamarádku?" zeptal se a usmál se. "Někam musela odejít," pokrčila rameny Franch. "Alespoň to půjde rychleji," prohodil potichu Merq, ale Franch ho slyšela. "Co si to říkal?" zeptala se trochu dotčeně. "Ne nic podstatného." Asi půl hodiny se tam bavily o lektvarech, ze kterých se příště bude psát. To by ušlo. Poté se chtěli podívat na studium mudlů. Měl se psát test z kouzel mudlů. Součástí textu bylo i rozpoznání kouzel a přirovnávání kouzel podobných ze světa kouzelníků. Merq s Franch se zkoušeli navzájem z nejrůznějších příkladů z nepravých (mudlovských) a těch pravých kouzel. "A co kouzlo lásky?" "Ehh co?" vyvalila oči Franch na Merqa co pronesl tuto větu. "no myslíš, že to je kouzlo od mudlů nebo spíše se dá přirovnat k našim kouzlům?" řekl. Franch se docela lekla. "Tak říkej," vybídl jí Merq. "Hm, promiňte, ale můžu se vás zeptat?" najednou se ozval nějaký hlas. Franch se nemusela otáčet, aby poznala, že to byl hlas patřící tomu klukovy, co jí shodil z koštěte před dvěma týdny na famfrpálovém tréninku. Trochu ho totiž znala z vánočního posezení. Teda, kdo by si nepamatoval kluka, na kterém seděla halda holek, a za jeden ploužák stačil vystřídat tři partnerky? Tou dobou si Franch přála být jedna z těch holek. Byla šťastná, že s ním mohla třeba jen mluvit, když se mu za něco omlouvala nebo mu něco nesla nebo tak. Ale od té doby, od toho incidentu při famfrpále se jí už nikdy nerozbušilo srdce, když ho potkala na chodbě. "Co chceš?" utrhl se na něj Merq. Franch poznala, že ho asi moc v lásce nemá, i když byly ze stejné koleje. "Se, hned neštvi!" vyštěkl na něj kluk. Měl bloňďaté vlasy. Ofinu sčesanou na stranu, byl to docela trochu šampónek. Mel docela roztomilý obličej a světle modré oči. Franch připomínal jejího oblíbeného zpěváka Davida Deyla, akorát v hodně mladší verzi. Kluk se jmenoval Petr a bylo mu asi kolem 13 let. "Tak co chceš?" "To ti tolik otravuju život? Tak sorry! Chci mluvit s ní." Řekl trochu uraženě Petr a mávnul rukou k Franch. "Ona má jméno," pošeptal Merq, ale to nikdo neslyšel. "Co je?" řekla Franch. "Pojď," řekl jenom Petr a šel k regálu s knihami s poezií. Franch šla za ním. "Tak," řekla a najednou na ní ten kluk vybalil: "hele ty se bavíš s tou holkou od nás z Havraspáru? Jmenuje se Maya nebo jak." "No jasně že jo." "Víš, mohla by ses jí zeptat, jestli by na mě počkala před večeří v naší společné místnosti na koleji?" Petrův hlas zněl opravdu prosebně. Franch se na něho divně zadívala a pak řekla: "No tak jo." "Co ti chtěl?" zeptal se Merq. "Nic podstatného," usmála se Franch. "Ale řekni to," naléhal. "Ne neřeknu." "Něco o mě že jo?" "Ne, mluvil o Maye, když to už musíš vědět." "Aha. My o vlku vlk za dveřmi" Franch ho nechápala, jeho pohled mířil nad ní a tak vzhlédla. "Jé ahoj, co ty tady?" "Přišla jsem říct Merqovi, že máme nečekané shromáždění na koleji. Pojď." "Hele Mayo byl tu Petr, prý máš na něho počkat před večeří na koleji." Maya vypadalo udiveně. "Třeba si chce domluvit doučování," namítla rychle Franch, "anebo opsat úkoly." Prohodil Merq a vzal si do ruky svoje věci a odešel s Mayou na jejich kolej.

Spolužák :)

4. září 2013 v 16:36 | Franch |  Já a lidi kolem mne
Ahoj, tak jak se máte? A co ve škole? :o) U mne docela v pořádku. Dnes jsme jeli, už podle rozvrhu a já se trochu obávala jednoho předmětu. Nejdříve toho, že si vedle mne nesedne můj spolužák- kamarád. A pak profesorky. No ono z naší učitelky jde prostě respekt :). Nevěděla jsem, co od ní čekat. Hodinu jsme měli ve velké třídě pro asi 30 lidí- možná víc. A nás na hodiny chodí jen dvanáct. Všichni jsme se nahrnuly do zadních lavic. Jak se mi ulevilo, že si vedle mne můj spolužák sedl a z druhé strany mám spolužačku z Béčka, která je také fajn. Když přišla učitelka, tak nás poslala všechny do prvních lavic. Prý jestli jí smrdí z pusy, nebo proč jsme tak vzádu. Takže mi se teď se spolužákem vybavujeme a ona nás slyší a jenom okřikuje. Hmno nějak ten rok budeme muset v předních lavicích vydržet. Naše hovory se spolužákem jsou někdy opravdu zajímavé. Vedly jsme je i o hodinách angličtiny, ale to letos asi už ne. Ani nevím v jakých budeme třídách, jestli si vedle mne sedne. Je to tak složité, protože moje spolužačka, kamarádka ze třídy ho nesnáší. On na tom bude podobně. Takže ona nadává, že se s ním bavím, ale když ona je s ním i docela sranda. Pak v důsledku toho se vyhrožuje, že se kvůli nám (mě a jemu) budou psát testy. Tuhle mi vysvětloval loni, proč se ve španělsku platí eurama a v Mexiku ne, nějak jsem nedokázala pochopit že Mexiko nesousedí se španělskem. Aneb já a zeměpis Rozpačitý Letos na mě v tý lavici. "Heh už mi je 13" Hmm, mě je ale 14" (začal dělat divný posunky a smát se a radovat se a já nevim co) A já na něj: " Nojo hrdý pan teenager že?" Najednou se zasekl a pravil: "Sklapni" Pak si také běžně krademe propisky, nůžky a já nevím co všechno. Nebo v horšim případě mi luská před očima nebo u ucha, když to nejmíň čekám. Poté jezdím domů s jiným spolužákem, tak všechny ze třídy spolu vždycky prokecáme a dozvím se plno zajímavých věcí! Některé mne opravdu překvapují. Dneska jen takto krátce a zítra dám další díl Hrádku. Máte nějaké tipy co se asi tak stane? :D
Franch

Hrádek (2.část)

2. září 2013 v 18:08 | Franch

Pak si do pusy strčila kartáček se zubní pastou a nechala Mayu mluvit. "Tak nějak na všechno, pokud mám čas. Ale zítra půjdu na famfrpál" řekla. Franch vyplivla zubní pastu do umyvadla a pustila vodu. "Tak se tam uvidíme" řekla a pak odešla zpět na svou kolej. Franch vstala jako každé ráno, naprosto unavená. Dvě holky, které seděly naproti ní, si česali vlasy, a nejspíš byli vzhůru už půl hodiny, aby se "dali do pucu". "Jako kdyby jim to česání vyškrabávalo mozek" pomyslela si. Nicméně musela vstát. Vylezla s postele a oblíkla si uniformu, potom zašmátrala po rozvrhu, první hodinu měli Famfrpál. Podívala se na hodinky. "Jdu na snídani, jdete taky?" zeptala se "Zbláznila ses? Takhle?" vyštěkla jedna holka. Franch protočila oči a vyšla ven. Po vydatné snídani šla na famfrpálový hřiště, jednou po dlouhé době, přišla někam včas. Skoro nikdo tam nebyl, což jí znejistilo, znovu se podívala na rozvrh, když jí vyrušilo. "Ahoj, já jsem Maya, včera jsme se potkali…" "V koupelně" skočila jí do řeči Franch "Pamatuju si tě" doplnila, Maya se usmála a Franch taky. "Tak třído" řekla profesorka, když přišla a za ní se trousil zbytek třídy. "Dneska si zahrajeme zkrácený turnaj ve famfrpálu" začala "Utvořte týmy po třech" řekla. Maya se rozhlédla po okolí. "Můžu jít s tebou?" zeptala se jí "Jo, jasně, proč ne" odpověděla Franch "Ale potřebujeme ještě někoho" Franch se rozhlédla po své koleji. Všichni už byli po třech nebo po dvou. "Fajn hotovo?" zeptala se profesorka. "Ehm, já ještě nikde nejsem" řekl někdo. Franch si ho prohlídla, byl to nějaký kluk z Havraspáru. "Kdo je v dvojici?" zeptala se profesorka "My" řekla Maya "Ahoj, jsem Merq" řekl, když k nim dorazil. "Čau, já jsem Franch z Mrzimoru, a to je Maya" Merq se usmál. "Rád vás poznávám " Když hra začala, Franch Maya a Merq byli poslední, stěží uhráli jeden bod, Merqovi to vůbec nešlo, Maya ani neznala pravidla a Franch se vážně snažila. Nakonec se ale probojovali na předposlední místo, které bylo nad jejich očekávání. Když měli hrát poslední zápas, profesorka je postavila před tři Zmijozeláky, když se na ně Maya podívala, měla strach, že jí zmlátí, nebo uhranou. Zápas měl trvat pět minut. První dostala míč Franch, měla ho prohodit brankou, aby dostala body. Přihrála ho Maye, která nevěděla co dělat a tak ho hodila Merqovi a přitom se snažila nesletět z koštěte. Tomu se podařilo prohodit ho brankou a tak získali bod. Mezitím se ale do hry vloudila zlatonka. Franch si jí hned všimla a letěla za ní, ale stejně tak si jí všiml i Zmijozelák a letěl za ní. Franch už měla zlatonku na dosah, když jí zmijozelák podržel koště. Když začátečníkovi podržíte koště, když letí, spadne. A to přesně udělala i Franch, ztratila rovnováhu a slítla z koštěte. Byli asi dva metry nad zemi, takže se jí nic vážného nestalo. Ale ležela, rozplácla na zemi a cítila, jak zalehla mravence. Maya s námahou přistála vedle Merqa. "Jsi v pořádku?" zeptal se. "Jo, asi" "Vy dva odveďte jí na ošetřovnu, zbytek dolů z košťat hned" zněl přísný hlas profesorky. A tak Merq a Maya odváděli Franch na pohotovost.










"Nechápu, proč ta učitelka s tím tolik nadělá! Sem jenom slítla z koštěte!" snažila se vzdorovat Franch "Ani to nebylo vysoko!" ještě dodala. "Tak to neřeš bože a pojď!" řekl Merq. "Ne nejdu! Dobrovolně ne!" zarazila se. "Tak když ne dobrovolně tak tě tam odtáhnu!" řekla Maya a chytla a tlačila jí do dveří. "Fajn no" nakonec poznala Franch, že nemá cenu se s nimi o tom dohadovat. Došli ke dveřím, kde byl nápis: ošetřovna. Merq chtěl zaklepat na dveře, ale Franch se na něho obořila, že si zvládne zaklepat sama. Nikdo ven však nevyšel. Chvíli tam stáli u dveří a Maya Franch i Merqa obvinila z toho, že neumějí klepat na dveře. Tak to zkusila sama, ale nikdo nevyšel. "Fajn já to vzdávám, nebudu tady stát, před dveřmi když mi nic není ne?" Merq s ní docela souhlasil. "Co se takhle už nevracet na hodinu a jít se někam podívat?" namítla Maya. Franch si trochu držela odstup a nechtělo se jí. Raději by se vrátila zpět na hodinu. "No tak pojď! Přece se nechceš vracet za tou babkou, co vede ten famfrpál ne?" přemluvil jí Merq. Tři studenti se tedy vydali napříč chodbami školy. "Tady se to trochu o hlavu, když se učí! Pojďme jinam." Řekl docela rozumně Merq. Franch y Maya museli souhlasit. Merq byl na Hrádku z nich třech nejdéle a proto je vedl na jakousi loučku, na kterou se šlo přes chodby hradu. Vyšli ven. Venku bylo docela hezky, ale nad lesíkem, který byl na konci louky, se sháněla mračna. "Tam dole je sovinec!" řekl Merq a vydal se krokem, přes louku k jakési podivné chatě s voliérami. "Co máte za sovy?" zeptal se holčičího doprovodu. "No já mám puštíka Vrisku," řekla Maya. "A já mam poštolku Caracol" dodala Franch. "To je ta sova co mi donáší úkoly z kouzelných formulí! Kup si novou! Tahle se už nevyzná kdo je kdo!" řekl trochu naštvaně Merq. "Ehh, no jo. Já vím. Ale novou si koupím, až na další rok." Řekla Franch a potají se styděla za svoji sovu s nulovou inteligencí. "Já mám také poštolku, jmenuje se Rodro a ještě nikdy mne nezklamala," řekl Merq a významně se podíval na Franch. "Vy dvě asi za svými sovami nechodíte co?" řekl pak, když došli blíž k voliérám. "Ne na to nemám čas," řekla Franch rozhodně. Maya řekla, že za svou Vriskou také nechodí. "To je docela chyba! Škoda chtěl jsem vidět vaše sovy. Nevadí." Řekl Merq trochu zklamaně. Pak přišel k voliérám a odemkl kouzlem dveře. Pak na chvíli vešel dovnitř. "Franch? Co si myslíš o Merqovi?" zeptala se Maya. "Ani nevím" prohodila Franch a zadívala se na dveře do kterých Merq před chvílí vešel. "A ty?" zeptala se na oplátku. "Také nevím, asi je docela fajn. Myslím, že jsem ho včera zahlídla na koleji, ale nejsem si jistá!" "Aha." Pak přišel Merq a na ruce měl posazeného puštíka. "Je hezký!" zvolala Maya. "Nemáš toho mého? Vypadají podobně!" "Ne nemám, tohle je Rodro, poznám to podle evidentního čísla," odpověděl Merq a byl rád, že se Rodro Maye líbí. Najednou se ozval blesk. "A sakra! Rychle jdeme, sice je polední pauza, ale nechci být úplně mokrá!" "Já taky ne! Ukliď zpět tu sovu." Merq holky poslechl a na Franchiin příkaz sovu uklidil zpět do její voliéry. "Dělej sakra, začíná pršet!" řekla trochu nervózně Maya. Franch souhlasila, už jen proto, že jí začala být zima. "Ale vždyť je to tu tak romantické!" řekl Merq a pobaveně se ušklíbl na obě holky. "To mi je teď úplně jedno!" řekla rázně Maya a rozeběhla se po louce nahoru. Merq si jenom vyměnil neurčitý pohled s Franch a běželi za ní.